Můžeme vůlí ovlivnit koordinaci svalů celého těla? Jsme přesvědčeni, že ne!
Jsme schopni vědomě napřímit páteř? Tedy spustit motorický program, kdy se nastaví automaticky zevní rotace do klíčových kloubů, začnou se rozšiřovat mezižeberní prostory, zaktivují se břišní svalové řetězce, které spojují hrudník s pánví, nastaví se ideálně pozice křížové kosti a lopatek? Těžko! Ale můžeme chtít udělat nějaký pohyb a akrální částí našeho těla dát našemu mozku na vědomí, že je nezbytné rozhýbat celý hybný systém. To zvládneme určitě. S touto schopností se každý z nás narodí. Bohužel několika málo jedincům se vrozené motorické programy nenastartují, protože správně neuzraje centrální nervová soustava. Řešení této situace ale není náplní tohoto krátkého článku.
Kdo poradí hříběti, že se má hned po narození postavit na všechny čtyři? Kdo napoví narozenému dítěti, kde má hledat matčino prso a jak z něj sát a jakým způsobem se má zvednout na ruce? Odkud to ví? Programy, které řeší veškeré pohybové situace máme k dispozici už od narození. Zdravé dítě přesně ví, jak otočit tělíčkem, když se chce dostat ze zad na bříško. Nemusí se učit, že nejvýhodnější cesta do napřímeného stoje vede přes šikmý sed a že pro pozdější chůzi je ideálním nácvikem lezení po čtyřech. A hlavně, malé dítě není schopno poslouchat naše pokyny, jak co má dělat. A to je skvělé! Příroda si ví velmi dobře rady, umí to rozhodně lépe, než my!
Pak se ale posadíme do školních lavic a pracně budovanou motoriku přestáváme používat. Naše tělo si začne hledat nová pohybová řešení pro nové situace. Bortíme se v židli? Naše tělo si s tím musí nějak poradit. Nikdy už to řešení ale nebude ideální, do mozku se začnou zapisovat náhradní pohybové varianty a postupem let se držení těla zásadně změní. Není to ale rozhodně změna k lepšímu! Ideální motorické programy sice zapadnou někdy hodně hluboko ale naštěstí nikam nevymizí. Jsou stále k dispozici a je možné je kdykoliv zase uvést do činnosti.
Jak to řešíme my?
- Netrénujeme jednotlivé svaly, ale pohyby.
- Nenadřazujeme v pohybu jednotlivé podsystémy celému globálnímu koordinačnímu systému.
- Do cviku vždy vkládáme ideu k pohybu, hýbeme rukou, protože chceme někam dosáhnout, nebo něco uchopit, zvedáme hlavu s účelem něco vidět.
- Nepoužíváme pokyny, které řeší jen daný segment, ale nedostaví se celotělová posturální aktivita. Například lopatky dolů, ramena od uší, podsadit pánev, tlačit bedra do podložky, vytahovat hlavu v prodloužení páteře…
- Nevytváříme opory, ale při zaktivování celotělového hybného procesu se vytvoří opory samy, přesně tam, kde je třeba.
- Nikam nic netlačíme, nic nezatínáme a nezpevňujeme. Tím bychom zablokovali přirozené souhry. Náš mozek stabilitu a zpevnění segmentů těla, které je potřeba zajistí sám, bez našeho vědomí a mnohem lépe, než my.
- Respektujeme fakt, že funkce svalu je vždy podřízena konkrétní potřebě daného pohybu a podle toho se řídí i směr svalového tahu.
Jeden den kurzu VÝVOJOVÁ KINEZIOLOGIE VE FITNESS vás tomuto všemu určitě nenaučí, ale dá vám odpověď na spoustu otázek a věříme, že vás nastartuje k jinému vnímání pohybu.