Nebudeme se zabývat jednotlivými svaly nebo klouby, ale na celé tělo budeme pohlížet prostřednictvím komplexních vzorců. Znamená to, že i v případě pohybu jen jedné části těla, například paže při úderu v tenise, spustíme celotělovou aktivitu. Budeme chtít dosáhnout toho, aby se například při pohybu malíčku na ruce automaticky zpevnil palec na noze a zacentrovaly se všechny klouby v těle. Jak na to?
Obsadíme do hlavní role nejdokonalejší computer, náš mozek!
Stejně jako počítač, i mozek od nás potřebuje získat správná data. Ve vědomém zatnutí konkrétního svalu se tato informace nenachází.
Je nezbytné vytvořit podnět k pohybu, ať už myšlenkou na přesun těla či končetin. Těchto impulzů existuje mnoho. Teprve neoddělitelným spojením smyslových orgánů s motorikou se zrodí celotělové vzorce.
Ukážeme si to na příkladu zdvihu jedné nohy ve stoji. Přesun těžiště nad odrazovou končetinu je základem lidské motoriky a všech rotačních pohybů.
Zkusíme se v určitém postoji podívat na jednu stranu. Není to jen sledování protilehlé zdi, chceme se k ní v představě doopravdy přiblížit. Musí dojít k úchopové funkci paže, mozek od nás potřebuje dostat podnět k zamýšlenému pohybu. Pouhé prohlížení například obrázku na zdi tento stimul nenabídne, protože se nejedná o předpokládaný pohyb.
Když ovšem pomyslíme na to, že se chceme k tomu obrázku přiblížit a uchopit ho, je pravděpodobné, že se vrozená svalová koordinace uvede do činnosti.
To poznáme mnoha způsoby. Tak předně se bez našeho vědomého působení vytvoří opěrná funkce dolní končetiny na straně, kam se díváme a automaticky se opře i protilehlá paže. Ucítíme tah prvního břišního řetězce, což se projeví odlehčením pánve na straně kročné nohy. Cítíme, jak se zvyšujícím zatížením nohy se na straně úchopové paže vytrácí opěrná funkce protilehlé nohy a začíná plnit nákročnou funkci. Není nyní žádný problém ji zdvihnout ze země a nevychýlit se při tom do strany. Zvětší se rozsah rotace páteře, takže hlavu jsme schopni otočit více.
Se zlepšenou hybností se dostaví i mnohem kvalitnější stabilita těla a propojení končetin s trupem.
Dále dojde k rozvíjení mezižeberních prostor a zvětšení kapacity nádechu. No a samozřejmě začneme růst z důvodu napřimování páteře, tedy aktivity svalů, jež ovlivňují vzájemný vztah sousedních obratlů, což je při rotacích našim hlavním cílem. Naší snahou je trojrozměrný pohyb, tedy vyšroubování trupu nad stojnou nohu, ne pouhé rotování v transverzální rovině.
Všechny tyto motorické děje mají společnou metu – tou je dosáhnout dál na zvolený předmět. V případě vyvážené celomuskulární souhry není zdvih nohy ze země provázen vychýlením pánve nebo trupu. Tělo je nyní navzdory značně nestabilní poloze velmi stabilní a paže jsou schopny generovat velkou sílu.
IDEOMOTORIKA je základním pilířem ideálního pohybu. Budeme se s její pomocí snažit aktivovat spontánní motoriku, u které se propojí trup s hlavou, rukama a nohama a vytvoří jednu funkční jednotku.
Tato metoda je založena na čerpání informací z vlastních zdrojů, které nosí každý v sobě. Se schopností pohybovat se v prostoru, používat končetiny k lokomoci i k úchopu bez přetěžování různých částí těla, jsme se narodili. Nikdy nám tato možnost nikam neuteče a neztratí se. Čeká jen na naše zavolání, stačí ji přestat ignorovat.