Na druhou stranu by v nás rozmanitost a pestrost, která je nyní ve fitkách všudypřítomná, neměla vyvolat dojem, že stačí použít volné váhy a všechno je skvělé, že s funkční pomůckou v ruce nic nepřetěžujeme, zlepšujeme si držení těla a nic se nám nemůže stát.
Fakt, že vezmeme do ruky pomůcku pro funkční trénink, automaticky neznamená, že náš pohyb bude opravdu funkční.
Na stroj si buď můžeme sednout a nechat se vést konstrukčními možnostmi mašiny, pak budeme za svoji pasivitu „odměněni“ disharmonií svého těla, nebo k tomu můžeme přistoupit aktivně a myšlenkou na pohyb vyvolat vrozené vzpřimovací programy. Tělo pak je možno zatěžovat použitím stroje mnohem komplexněji než s volnou váhou, pokud s ní hýbeme v prostoru se ztuhlým tělem.
Nezáleží na tom, s čím cvičíme, ale jakým způsobem to používáme.
Když budeme mávat například kettlebellem bez důvodu k pohybu a budeme přitom zpevňovat tělo vědomě zatínáním břicha a zadku, tak z takového cviku moc pozitivního nevytěžíme.
Pokud bude ovšem náš trénink na strojích doprovázen ideou pohybu s následnou aktivací vrozených hybných programů, tak dojde ke komplexní celotělové aktivitě.
Nemusí tedy vůbec platit, že na stroji cvičíme svaly izolovaně, zatímco s pomůckou funkčního tréninku se samozřejmě jedná o celotělovou souhru. Ani nemusí být pravdou, že funkční trénink je synonymem pro zdravý pohyb. Může, ale také nemusí.
Tento parametr máme opět v rukách ve svém přístupu ke cvičení a ve filozofii pohybu, v našich prioritách a citu. Hodně ikon tohoto tréninkového směru může vzhledem a stavem svého těla vzbuzovat pocit, že nutně potřebují pomoc odborníka. Naběhlé trapézy, vtočená ramena, zbořené lopatky, nahrbený trup a zaťaté břicho v nás nemusí vyvolat představu o zdravém a harmonicky pracujícím těle.
Pohybu ve všech rovinách bychom měli docílit i u cviků, které na první pohled vypadají, že využívají jen pohyb v rovině předozadní a též při použití strojů, které byly svými výrobci konstruovány jako prostředek k izolovanému cvičení
Aktivace vrozených souher zajistí trojrozměrnou stabilitu v kloubech, žebra se rozevírají také trojrozměrně, obratle se též nastavují vzájemně mezi sebou tímto způsobem bez ohledu na typ cvičebního náčiní.
I v případě cvičení na strojích by se mělo jednat o součinnost všech svalových systémů působících ve všech rovinách. Škoda, že to málokdo tímto způsobem provádí!
Cvičení s volnými váhami je dnes velmi moderní, ale pozor! Je třeba zopakovat, že pouhé uchopení pomůcky používané při funkčním tréninku ještě automaticky neznamená, že náš trénink opravdu funkční bude.
Není důležité s ČÍM cvičíme, ale JAK cvičíme.
Používání jen váhy svého těla ještě automaticky neznamená, že nemůže docházet k přetěžování a destrukci kloubů. Stejně tak není pravda, že velké váhy musí tělu škodit. Záleží na tom, jak se nám podaří vyladit tělo a jeho pohyb. To platí i o zmiňovaném výběru cviků ve všech rovinách pohybu. Nemusíme dřepovat, při tom máchat činkami do stran a k tomu točit trupem.
Není tak důležité CO děláme, ale opět JAK to děláme!
Každý cvik, jakýkoliv pohyb, by měl docílit trojrozměrné aktivity ve všech kloubech a 3D pohyb celého těla. Nemyslíme si, že by některý druh cvičení byl svou podstatou a charakterem automaticky pasován do role lepšího, kvalitnějšího nebo účinnějšího, než jiný způsob pohybu. Některý jedinec bude zdravě a hodnotně trénovat při jakémkoliv stylu a druhý bude naopak své tělo likvidovat u všeho, k čemu se dostane. Stejně tak nevěříme, že existují zázračné pomůcky, nebo že naopak jiné jsou vysloveně k ničemu. Podstatná je naše schopnost je správně použít, toť vše.