Nic nebudeme zatínat a zpevňovat…
Nebudeme svému tělu radit, co má dělat, ví to mnohem lépe, než my!
Ideální aktivace středu těla je automatický proces, řízený naší centrální soustavou a nepodléhá naší vůli. Spouštěcím tlačítkem této celotělové souhry se stává pohyb sám. A nemusíme ho ani provést, stačí na něj jen pomyslet!
Ve světě fitness se používá ohromné množství pokynů, které si dávají za cíl vylepšení prováděného pohybu, ale výsledek bývá v mnoha případech zcela odlišný.
Povely jako „podsaďte pánev, vyprste se, zabraďte, tlačte při dřepu do pat, sledujte jedno místo před sebou, tlačte bedra do podložky, vtahujte pupík k páteři a spousta dalších „rad“ nejenže k lepšímu výsledku nevede, ale ideální přirozenou svalovou souhru naopak s úspěchem blokuje!
Člověk je jediným tvorem na naší planetě, který se pohybuje s napřímeným osovým orgánem a naše cvičení by mělo tento fakt respektovat. S tím souvisí i nastavení klíčových kloubů do zevní rotace, což je další podmínkou napřímení.
Střed těla je především páteř a ta musí být nejen pevná, ale i pohyblivá. Je tedy potřeba její stabilita, ale ta vychází z její mobility, která rozhoduje o její stabilitě. Nemůžeme tyto dva parametry od sebe oddělit. Je nezbytné, aby si naše páteř uchovala svojí pružnost a dynamiku. Svaly kolem ní by tedy neměly táhnout k páteři, ale naopak od ní. Pokud tedy zazní například instrukce „tlačte lopatky dolů, tak sice můžeme být spokojeni s tím, že lopatky kaudalizovaly, což je fajn, ale bohužel přitom zavřely páteř a znemožnily její dynamický pohyb do napřímení. No a to už je fajn o dost méně!
Povel „tlačte lopatky dolů“, je velmi zjednodušený pokus o aktivaci dolních fixátorů lopatek a inhibici fixátorů horních. Naše tělo je ale dokonalý a složitý stroj a na takto primitivních základech, rozhodně nefunguje. Aby náš mozek splnil tento úkol, musí se spustit svalové vzorce, které zajistí oporu o chodidla a diferenciaci svalových funkcí. Ke kaudalizaci lopatek, tedy k jejich posunu dolů pak dojde také, ale zároveň nastane synergie celého těla a naše páteř se bude vytahovat nahoru.
V souladu s dorzální muskulaturou ale musí pracovat i ventrální (přední), tedy mimo jiné i břišní svaly.
Jejich snahou by mělo být udržení pánve u hrudníku a jejich aktivace probíhá bez jejich záměrného zatínání. V případě, že začneme vědomě podsazovat pánev, tlačit bedra do podložky, či jinak zatínat břišní svaly naší vůlí, dojde k izolované aktivaci této svalové skupiny a jejich tah bude vždy směřovat dolů k pánvi. Je naivní se domnívat, že je možné, aby se páteř napřimovala, když jejímu trakčnímu vektoru zavřeme z přední strany cestu.
Často na naše tělo nenahlížíme komplexně, ale soustředíme se při cvičení na jeho konkrétní část.
Přitom úplně stačí poslouchat své vlastní tělo a nesvazovat jeho ideální celotělový pohyb některými našimi výmysly.
Bohužel i ta největší hloupost, milionkrát zopakovaná, se stává dogmatem a nikdo o tom už nepřemýšlí. Je to tak pohodlnější, říkají to všichni, tak je to asi pravda. Jeden to přebírá od druhého a možná někde na začátku stál špatně pochopený názor respektované osoby, anebo obyčejný omyl.
Omylů už bylo v historii lidstva nespočet a ještě bude a znovu a znovu to budou všichni opakovat a z jednoho názoru se stane mínění miliónů, a tak pořád dál a dál a dál.