Čím se liší naše Fyziojóga od jógy? Od tradiční starodávné jógy asi ničím. Jogíni v dávných dobách věděli, že znásilňování těla různými pokyny, které vedou k ovlivnění jen určitých částí těla nikam nevede. Při bližším pohledu na jednotlivé pozice leckoho napadne výrazná podobnost s polohami vyvíjejících se dětí v prvním roce života.
Odkoukání pozic od dětí neznamená nedostatek fantazie, ale velkou dávku moudrosti. Co může být pro člověka lepší, než svalové souhry, které máme v mozku už od narození. Hříbě se hned po narození postaví na všechny čtyři. Jak to ví, kdo mu řekne, aby to udělalo? Nikdo a přesto to ví. Kůň se narodí a v mozku má řešení na všechny pohybové situace, které odpovídají jeho anatomii. Stejně jako my, akorát ty pohybové souhry jsou jiné a odlišné jsou i pohybové vzory, které postupně uzrávají v naší nervosvalové soustavě.
Děti ale nezpevňují břišní stěnu tím, že by ji vědomě zatnuly, nestahují lopatky dolů, aby tuto oblast zastabilizovaly, ani nedávají ramena dozadu, aby tyto klouby vycentrovaly. Vše se děje automaticky a spouštěčem je idea k pohybu nahoru a dopředu. Mozek umí zpevnit střed těla, nepotřebuje, abychom radili jak na to.
My se také snažíme vše odkoukat od dětí, chceme se ale poučit i od způsobu provedení. Dělat tedy vše naprosto přirozeně, včetně dýchání. Kvalita ventilace je taková, jak kvalitní je nastavení a držení těla. Takže ani tuto naprosto přirozenou fyziologickou činnost našeho těla nijak vědomě neovlivňujeme, ale vnímáme. Posloucháme svoje tělo a komunikujeme s ním a nesnažíme se být chytřejší, než náš vlastní mozek.