Tento cvik jsme odkoukali od dětí, kdy se začínají napřimovat. Kolem třetího měsíce dojde k plnému rozvinutí autochtonní muskulatury a vyváženým souhrám na přední a zadní straně těla. Mohutné a vyrýsované svaly k ideálnímu pohybu nepomůžou. Důležitá je jejich souhra, ne velikost.
Bez napřímení trupu a zamýšleného pohybu vpřed je tento cvik naprosto bezcenný, naopak devastuje naše tělo a rozvíjí nechtěné svalové souhry. Přetěžuje přetížené a neposiluje ochablé!
Aby se mohlo tělo napřímit a pohybovat, je nezbytné vytvořit oporu. Hrudník se přisaje na lopatky a z tohoto spojení se stane pevná základna pro tah břišních a zádových svalů. Zádové a břišní svaly by měly pracovat v synergii a ramenní a pánevní pletenec držet u sebe. Nemělo by tedy dojít ani k nahrbení, ani k prohnutí. Na pažích, s kvalitní oporou ve spojení hrudníku s lopatkami končí opěrná báze, takže krk a hlava musí zůstat mimo opěrnou oblast a zůstat zcela volné. Hlava je nositelkou smyslových orgánů a krční páteř si tedy musí zachovat svojí velkou hybnost. Hlava se pak může nejen otáčet, ale bez problémů i zaklánět.
Koukněte na naše video!
Nebojte se záklonu, pokud k němu je důvod, naše krční páteř je k rozsáhlé pohyblivosti uzpůsobena.
Ze sebemenšího záklonu hlavy býváme často hysteričtí a úzkostlivě se snažíme vytahovat hlavu temenem do dálky, tzv. v prodloužení páteře. Máme pak pocit, že krční páteř je rovná a nepřetěžuje se. Jenže to je zásadní omyl, rovná ještě neznamená napřímená! Na temeni nemáme oči, uši, nos, ústa, tedy proč by jsme temeno vytahovali? Aby zafungovala „IDEOMOTORIKA“, tak musíme spojit IDEU s MOTORIKOU. Musíme se chtít někam podívat, tedy vidět, něco uchopit ústy, cítit, slyšet, pak se tělo napřímí, aby splnilo myšlenkový úkol.
Pokud dojde k vědomému zatnutí břicha, tak svalový tah břišních svalů bude směřovat dolů a kyfotizovat hrudník. To znemožňuje oporu o lopatky a blokuje hlubokým zádovým svalům putovat směrem vzhůru, tedy do napřímení.
Tento cvik by měl rozvíjet ideální svalové vzorce, posilovat souhru svalových řetězců a měl by to tedy být celotělový cvik. Svalstvo celého těla by mělo být v pohybu, a to i přesto, že se na první pohled nehýbe. Vždy by jsme si měli uvědomit proč a s jakým cílem provádíme konkrétní cvik. Co od něj očekáváme a jestli víme, kde a jak se opřít a co je v onom cviku podstatné a co ne. A hlavně, je nezbytné zhodnotit, zdali jsme ho schopni provést. V opačném případě nedojde k posilování, ale k přetěžování a o to asi nikdo z nás nestojí.